Strávil jsem rok na 2.LF, nakonec jsem skončil, protože jsem měl nějaké osobní problémy a totálně jsem vyhořel, zkoušku z anatomie jsem udělal, histologii nikoliv, nicméně, zapsal jsem se do druháku s histolou, ale přestal jsem chodit, s tím, že zkusím přijímačky na jinou školu.
Chtěl jsem něco, co bude lehčí, líp platově ohodnocené a zároveň mě bude aspoň trochu bavit - na mysl přišly práva nebo biomedicínská technika, což byly moje původní volby před medicínou.
Uběhlo půl roku, do podávání přihlášek zbývá už jen chvilka a ja se pořád nerozhodnul... spíš mě poslední dobou začíná zase víc a víc lákat medicína. Nejspíš na to bude mít vliv můj novej spolubydlící, kterej je medik z páťáku a přistěhoval se teprve před týdnem. Byl jsem se párkrát podívat v knihkupectví, na učebnice, a vypadalo to tak, že techniku jsem zavřel hned po otevření, práva jsou sice do jistý míry zajímavý, ale studovat to 5 let? Asi ne.. nakonec jsem skončil u medicínských učebnic a vytuhnul tam na dobrou půl hodinu a jistým zálibným úšklebkem, když jsem si prohlížel knížky, který mě dřív tak zajímaly
Zkrátka mi došlo, že asi v životě nedokážu dělat nic jinýho, než medicínu.. jenže jsou tady pořád ty důvody, proč jsem skončil.
Až dostuduju, chci mít rodinu, chci mít volný čas, nechci skončit jako vyhořelá existence, která už nenávidí to, co dřív milovala, a je v tý práci spíš s odporem, než ze zalíbení... proto se ptám, jsou ty podmínky v český medicíně opravdu tak špatný? Když doktor s několikaletou praxí řekne, že nejlepší rada, kterou může medikovi dát je UTEČ?
Protože jinak zabiješ nejlepší léta svojeho života a nakonec zjistíš, že jsi úplně sám a nikdo si toho stejně ani neváží? Nebo budeš mít rodinu, ale manželka se na tebe vysere, protože nebudeš mít ani peníze, ani čas na rodinu a ona bude na všechno sama?Nebo když nám mladá, hezká doktorka, vdaná za doktora, na první pohled člověk bez starostí, která nás učí jako záskok první pomoc, řekne, že medicína je sice krásnej obor... ale už by do toho NIKDY znovu nešla, protože je to špatně placená otročina, a člověka to prostě brzy po vystřízlivění přestane bavit.
Nebo jsou to všechno kecy a doktoři mají tendenci k naříkání?
Mám fakt docela krizi a nevím, kam chci vlastně jít, a co dělat... na jednu stranu je tady ta touha, která tady byla předtím, na druhou stranu už to vidím trochu jinak, a vím, že bych si chtěl života trochu užít, než zaklepu bačkorama, a tedy prvotní důvod, proč jsem po prváku skončil.
Ale co dělat místo toho. Hmm.
Já vím, že určitě přijdou chvíle, kdy člověk tluče hlavou do zdi, ale to, co je na konci dle mého za to stojí. Budu Ti držet palce, ať už se rozhodneš jakkoli 
ale to asi pada, nak me to prestalo lakat), i kdyz se mi ted do toho uceni moc nechce, znova to samy a uz to proste neni ono, ale... to snad prijde, o to ted nejde. Jenom mam porad proste takovej pocit, ze tim odchodem z Motola jsem se o neco ochudil, a ze kdyz ted pujdu na jinou fakultu, tak mi porad bude v hlave lezet brouk, ze uz "nejsem na ty nejlepsi" a ze proste treba spoustu zajimavych veci neuvidim (jelikoz Motol je nejrozsahlejsi nemocnice, a nejenom on, kdyz budu chtit praxi, tak v Praze je spousta velkych nemocnic)... kdybych sel treba do Plzne nebo do Brna, tak ze to studium uz proste nebude tak kvalitni, ze tam uvidim min zajimavy pripady a budu mit proste min kvalitni vyuku apod.. Vim ze je to asi blbost, ale je to proste psychologie a lezi mi to v hlave... asi trosku zalezitost ega.