Příspěvek
od Azrael » sob kvě 30, 2015 10:10 pm
Zdravím všechny, dovolím si k tomu pár vlastních postřehů:
1)Lékařské fakulty standardně pořádají dny otevřených dveří, které ale slouží hlavně jako představení studia (a oborů) na té konkrétní fakultě. Jsou tak více či méně již zaměřeny na vážné zájemce o studium na lékařské fakultě a slouží spíše jako představení té konkrétní fakulty (včetně zázemí) a průběhu studia než představení oboru jako takového. Fakulty dále pořádají v různé podobě přípravné kurzy, ty jsou ale primárně koncipovány jako příprava k přijímacím zkouškám (opět pro vážné zájemce), tedy zhuštěné opakování biologie/chemie/fyziky (případně Latiny), o samotném oboru tedy opět moc neřeknou, je to opakování středoškolského učiva (tudíž to vlastně není nic nenahraditelného), neslouží to jako "přípravka" na medicínu jako takovou.
2) Brigáda v nemocnici spojená s léčebným procesem je podle mě prakticky nereálná. V současné době různých akreditací jsou podmínky na práci zdravotnického personálu velmi přísné a jen těžko si lze představit, že by se mohl člověk bez kvalifikace stát významnější součástí léčebného procesu (předpokládám, že brigády např. v nemocniční administrativě jsou možné, to ale jistě není to, o čem jste uvažoval). Tím nechci říci že to vůbec nejde, rozhodně to ale není triviální záležitost. I pokud by se někde dala nějaká dobrovolnická činnost domluvit (ano, většinou jde spíše o dobrovolnickou činnost zaměřenou na společenskou stránku věci), mělo by to spíše charakter práce sanitáře, takže ani ne charakter práce sestry a už vůbec ne lékaře. Pokud byste měl nějakého kamaráda - lékaře, pak by on mohl být ochoten něco dceři ze své práce ukázat, ale pozor, i tak to bude nejspíše dost limitované (podmínky na pracovištích ohledně přístupu "cizích osob" jsou opravdu nyní dost přísné).
3) Studentská odborná vědecká činnost určitě možná je. Středoškoláci s opravdu výjimečným zájmem o určitou problematiku se výzkumu například na teoretických ústavech lékařských fakult mohou účastnit a také účastní. Je to spíše vzácné, většina studentů, aktivně se účastnících nějaké výzkumné činnosti, jsou až studenti VŠ. Ostatně je to i jednodušší na administrativu. Přístup středoškoláka na odborné VŠ pracoviště je totiž potřeba ošetřit několika různými smlouvami (podrobnosti neznám, ale opět to není jednoduché). Navíc většinou jde opravdu o teoretické ústavy (nikoliv kliniky) a hlavně - jde o odbornou činnost a očekává se, že daný jedinec má o výzkum v daném oboru opravdový zájem a má dostatek času a chuť se určitému projektu věnovat. Rozhodně to není tak, že by odborné ústavy samy aktivně vyhledávaly studenty - většinou je tomu přesně naopak, středoškolák by musel prokázat výjimečné zaujetí pro obor a nadprůměrné znalosti, aby mohl vůbec pomýšlet na to, že se mu budou někde věnovat.
4) Co je naopak dostupné snadněji jsou různé kroužky první pomoci. Těch se snad dá najít po republice docela dost, něco pořádá přímo i Český červený kříž, ale nevím přesně - tuhle nabídku nijak nesleduji. To by asi nebylo nic proti ničemu, protože i pokud osud člověka zavede na úplně jinou vysokou školu, tak základy první pomoci je vždycky dobré vědět. Ale pozor, ono učit se první pomoc může být zábava, ale rozhodně to neznamená, že potom člověka bude bavit i celá medicína.
5) Myslím si, že jednoduchý způsob jak představit práci lékaře komplexně neexistuje. Ani student lékařské fakulty pocházející z lékařské rodiny si nedokáže představit vše, co ho čeká v praxi, dokud si to nezažije sám. Studentská stáž je píše jen bezstarostné pozorování cvrkotu na oddělení, v praxi už se jede na ostro a najednou už to tak hezké být nemusí. Celé studium medicíny je vlastně taková dlouhá exkurze do celé medicíny. Jen připomínám, že studium medicíny je o tom, že všichni studují všechno - veškerá specializace se děje až po dostudování celého 6letého oboru, do té doby je náplň studia zcela stejná (s výjimkou zubních lékařů, kteří mají zcela jiný - specializovaný - obor). Z toho plyne mj. další věc - rozhodnout se pro studium medicíny je jedna věc, ale rozhodnout se pro konkrétní obor je věc druhá. Řada studentů posledního ročníku medicíny stále není v jeho průběhu o svém dalším směřování rozhodnuta. Řada lidí naopak vysněný obor má již od střední školy, ale někdy během studia naopak zjistí, že ten obor nemůže dělat, například nesežene vhodné místo, nebo třeba zjistí, že ten obor z nějakého důvodu nakonec dělat nemůže nebo nechce. Nicméně ani při studiu řadu (menších) oborů nestihnete pořádně poznat, často je na ně vyhrazena jen 1 týden dlouhá stáž, za takový čas to opravdu nelze.
6) Člověk s titulem MUDr. se rozhodně nemusí po dostudování omezit jenom na práci na lůžkovém oddělení v nemocnici nebo v ambulanci. Řada absolventů medicíny nachází uplatnění v akademické sféře (nejen) na lékařských fakultách, jako vědečtí pracovníci, jako pracovníci různých laboratoří nebo dokonce i v administrativě (například Státní ústav pro kontrolu léčiv pod) či v různých soukromých subjektech (farmaceutické firmy apod). Jsou jistě i případy, kdy až absolvent po určitém čase zjistí, že pro něj práce (např.) v nemocnici vůbec není a vydá se hledat uplatnění "mimo obor". Řada lidí také po krátkém čase po promoci své obory mění - na základě reálných zkušeností. Nicméně (a to neplatí jen pro medicínu) každý motivovaný člověk si může najít takovou práci, která mu bude z dostupné nabídky co nejvíce vyhovovat - a jakékoliv dřívější sny nebo představy pak jdou často stranou.
Když to shrnu: Myslím, že jednoduchá cesta jak medicínu poznat a rozhodnout se zda ano či ne neexistuje. Navíc člověk se vyvíjí, jak během studia na gymnáziu, tak pak i během studia na VŠ a nakonec i po jejím absolvování. Dále pak i život chystá různá překvapení a rozhodování, příjemná i nepříjemná, např. (nejen) dívky se musí rozhodovat, jak moc je pro ně důležitá kariéra a jak moc rodina... Myslím si, že slečna dcera zatím rozhodně nic nepromeškala, i pokud by se nakonec na medicínu rozhodla, tak na určení na přijímací zkoušky má ještě času dost.
