Mýlíš se. Obecných definic živých organismů je několik. Asi nejobecnější (J. Flegr: Evoluční biologie) je ta, že živá hmota se vyznačuje dědičností a schopností vývoje. To vir bez problémů splní. (dokonce i počítačový) Trochu problematické to je, pokud vezmeš "obkecávací" definici např. z Rosypala - tam je skutečně problémem, že vir jako (úplný) metabolický parazit není schopen ani náznaku metabolismu bez hostitelské buňky. I zde je ale třeba zvážit evoluční hledisko, podle kterého viry pravděpodobně během své evoluce prodělali dosti radikální zjednodušení vlastního těla. Dokonce existují i organismy "na půl cesty", tedy sice stavbou spíše bakterie, ale také neschopné samostatné existence bez hostitelské buňky. Aby to nebylo tak jednoduché, máme tu vedle teoretické biologie, i astrobiologii, která mimo jiné hledá skutečně univerzální definici života. Takže nakonec rozhoduje "dohoda" - a protože široký koncenzus je ten, že vir je živý, byť známky života vykazuje pouze v součinnosti s napadenou buňkou, tedy b není správně. Jen doplním, že v zásadě ze stejného "formálního" důvodu (tedy dohodli jsme se tak) se priony za živé nepokládají (bezpečné zjištění, že jde vždy o patologicky konformované proteiny "vlastní výroby", tedy že otázka jejich "životnosti" je srovnatelná s otázkou životnosti nádoru, ještě nestihlo zasáhnout všechny filozofující biology a biologizující filozofy).Katharsis píše:Biologie, otázka 737: Viry:
a) jsou prokaryotní
B) jsou nebuněčné živé soustavy
c) jsou schopné samostatné translace
D) v syntéze proteinů jsou závislé na hostitelských buňkách
Odpověď b) by měla být špatně, viry nejsou živé soustavy - nesplňují všechny obecné vlastnosti živých organsmů. Tady bych parafrázoval slova našeho bývalého učitele biologie a chemie v reakci na tvrzení, že viry jsou na pomezí živé a neživé přírody, nebo dokonce, že jsou to živé organismy: "Viry jsou vlastně toxiny, které vyvolávají v buňce svou vlastní tvorbu".
Prokaryotičnost je zásadní vlastností týkající se především endomembránového systému a stavby chromozómu. Mnohobuněčnost znamená jen a pouze to, že je spojeno několik buněk "téhož jedince" v nějaký funkční celek (tedy že nejde o nakupení typu biofilm nebo hromádka "tupě slepených" stafylokoků). Vysoká míra specializace buněk, úzká spolupráce a přehršel signalizace je jen tvůj eukaryotický šovinismus;-) Tak např. trichomy (řetízky několika buněk) sinic roku Nostocales jsou tvořeny spojenými buňkami, společně jsou obaleny pochvou. A navíc trichom může obsahovat i dva typy víceméně diferencovaných buněk - heterocyty, které jsou specializovány na fixaci dusíku, a akinetony, které jsou "zárodky" (ekvivalent spor). Takže jsou - a opět je to do značné míry otázka koncenzu - pokládány za mnohobuněčné. Ostatně explicitně to píše Rosypal (imho doporučená literatura), Zicháček a Jelínek se pojmu "mnohobuněčné sinice" alibisticky vyhýbá tím, že sinice rozděluje na jednobuněčné a vláknitéKatharsis píše:Biologie, otázka 770: Sinice (Cyanobacteria):
A) mají prokaryotní buňky
B) patří mezi gramnegativní bakterie
c) jsou vždy jednobuněčné
D) mohou tvořit vícebuněčná vlákna
Zde odpověď c) má být správně, protože všechny organismy, které mají prokaryotní buňku, jsou výhradně jednobuněčné. Souvisí s tím také odpověď d), že tvoří vícebuněčná vlákna. To však neznamená, že jsou to mnohobuněčné organismy - mnohobuněčnost znamená, že velké množství buněk vzájemně spolupracuje a jsou diferencované a specializované. To o žádných prokaryotech říct nelze.
(Na druhou stranu vločkovci /Placozoa/ také nejsou vzorem komplexnosti - a přesto je pokládáme za mnohobuněčné a živočichy k tomu...)